Historie zámku Jemniště

Zpráva o Jemništi pochází z roku 1381. V té době bylo panství v majetku Beneše z Cimburka, který se podle zdejší vsi začal psát z Jemniště. Panským sídlem tehdy pochopitelně nebyl tento zámek, ale tvrz obklopená vodním příkopem, která se dodnes nachází v nedaleké vsi (viz starý zámek). Roku 1717 koupil jemnišťské panství hrabě František Adam z Trauttmansdorffu (+1762), původem ze staré štýrské rodiny. Jeho vkusu a nárokům již zámek ve vesnici nevyhovoval,proto nechal kolem roku 1724 na nedalekém pahorku vybudovat novýzámek, který měl lépe odpovídat jeho vkusu i postavení předního šlechtice.

Autorem projektu byl slavný český architekt František Maxmilián Kaňka. Stavba postupovala velmi rychle. V říjnu 1725 byl zámek dokončen natolik, že už mohlo dojít ke slavnostnímu vysvěcení zámecké kaple. Roku 1754 zámek zcela vyhořel, nepoškozena zůstala jen zámecká kaple sv.Josefa. František A.Trauttmansdorff proto nechal celý zámek přestavět a nově vybavit. Tehdy byl změněn průčelní štít, na kterém byl nově umístěn trauttmansdorffský erb a vzhled zámku doplnily sochy Lazara Widmana. Kromě těchto úprav nepoškodily zámek žádné zásadní přestavby. Máme tak ideálnímožnost prohlédnout si typické šlechtické sídlo doby vrcholného baroka.

Zámek je elegantní patrovou stavbou určenou hlavně k letnímu pobytu.Hlavní průčelí je situováno k benešovské cestě.

Dominuje mu elegantní štít s balkonem, který zvýrazňuje vstup do zámku. Nižší přízemní budovy po stranách stavby sloužily k hospodářským účelům,jako stáje a kolny.Napojují se na hlavní zámeckou budovu téměř v pravém úhlu a vytvářejí tzv. čestný dvůr,srdce barokní zámecké dispozice. Sem přijížděly kočáry majitele panství i vozy zámeckých hostů, právě zde hrabě vítal nejvýznamnější návštěvy. Od okolního světa byl čestný dvůr opticky oddělen ozdobnou kovovou mříží s dvoukřídlou branou.V žádném případě tedy nejde o sídlo pevnostního typu, ale o venkovskou vilu, jejímž hlavním posláním je pohodlí majitele.

Zadní průčelí zámku je obráceno do parku. Za F.A.Trauttmansdorffa se jednalo o park francouzský,pro který byly typické přísné geometrické linie,sochy a fontány. Často byl využíván k pořádání zahradních slavností a k témuž účelu byly vybudovány i dva zahradní pavilony.

Na přelomu 18. a 19. století byla barokní zahrada přeměněna v romantický anglický park. Jedinou připomínkou někdejšího francouzského parku je tak úprava čestného dvora a nově založený libosad na pravé straně zámku.

Protože F. A. T. nezanechal potomky, odkázal Jemniště svému příbuznému Josefu Václavu Trauttmansdorffovi (+1769), který ale zemřel záhy po něm. Majitelkou Jemniště se tak stala vdova Gabriela, rozená Czerninová,která se provdala (1773) za hraběte Jindřicha Františka Rottenhana (1738-1809). Hrabě Rottenhan byl vysokým zemským úředníkem (zastával funkci nejvyššího purkrabí pražského) a z moci svého úřadu podporoval rozvoj manufaktur. V tomto ohledu šel příkladema Jemniště se za jeho vlády stalo důležitým střediskem bavlnářského průmyslu v Čechách. Jeho přádelna spolu s manufakturou v nedalekých Postupicích (Podlesí) dokonce patřily k nejvýznamnějším v habsburské monarchii.

V průběhu 19. století se v držení zámku vystřídalo několik majitelů. Roku 1868 zakoupil panství Zdeněk hrabě Sternberg,majitel nedalekého panství Český Šternberk (prapradědeček současného majitele). Jako čtvrtý z 5 synů hraběte Josefa Leopolda (1770-1858) neměl nárok na rodové fideikomisní panství Častolovice, které později připadlo jeho staršímu bratrovi Leopoldovi (1811-1899). Po vzdáleném strýci Kašparu Maria Sternbergovi však zdělil panství Radnice,kde se nacházely bohaté uhelné doly. Právě jejich výnos Zdeňkovi umožnil výrazně rozmnožit rodový majetek. Roku 1841 koupil od hraběte Somsiće ze Saardu Český Šternberk a roku 1868 od knížete Windisch-Graetze Jemniště. Uvažoval také o zakoupení Konopiště, které také kdysi patřilo Šternberkům. Jeho majitel, princ František Eugen Lobkowicz však dal přednost arcivévodovi Františku Ferdinandovi d´Este. Protože hrad Český Šternberk nebyl trvale obyvatelný (sloužil hlavně jako lovecké sídlo), sídlila rodina převážně na zámku Březina u Rokycan.

Po smrti hraběte Zdeňka zdědil jeho starší syn Alois (1850-1907) Český Šternberk a Radnici, druhorozený Filip (1852-1924) Jemniště. Protože však Alois zemřel svobodný a bezdětný, stal se Filip jediným dědicem všech těchto statků i stejně jako dalšího rodinného majetku tzv. šternberských domů ve Vídni. Filip Sternberg provedl nezbytné úpravy zámku a povýšil Jemniště na své hlavní sídlo. S Karolinou hraběnkou z Thurnu a Valsassiny(1863-1944) měl dva syny a dvě dcery. Starší syn Zdeněk(1885-1899) zemřel předčasně na kloubový revmatismus a proto zdědil větší část majetku (Český Šternberk a Radnice) druhorozený syn Jiří Douglas (1888-1965,dědeček současného majitele), zatímco Jemniště připadlo rovným dílem dcerám Marii Gabriele(1890-1934) a Terezii (1902-1985). Po smrti Marie Gabriely se jedinou majitelkou velkostatku stala Terezie (Sita), která se roku 1927 provdala za Františka hraběte Mensdorff-Pouilly (1897-1991).

Sita s Františkem vlastnili Jemniště až do roku 1943. Protože po okupaci českých zemí odmítli přistoupit k německé národnosti, byli (podobně jako Tereziin bratr Jiří Douglas) vystaveni všemožné perzekuci. K nejméně příjemné události došlo roku 1943. Majitel nedalekého panství Tloskov na Neveklovsku, kde německá správa zřídila cvičiště vojsk SS, Oskar Daněk von Esse (potomek zakladatele ČKD Vincence Daňka) získal jako říšský občan právo na náhradu.Vybral si Jemniště. Přestože manželé Mensdorffovi nucený prodej odmítli, museli se do 14 dnů vystěhovat. Část movitého majetku se jim však podařilo převést na hrad Český Šternberk, část na zámeček u Postupic a na postupickou faru, kde později celý život bydleli.

V květnu 1945 bylo Jemniště "osvobozeno" sovětskými vojsky z armádní skupiny generála Malinovského. Vojáci si však na zámku, který tehdy patřil Němcům, počínali jako na dobytém území a tak z původního inventáře proto mnoho nezbylo. Přes protesty manželů Mensdorffových bylo Jemniště zestátněno.Hraběnka Terezie(Sita) proto požádala o restituci majetku. Žádosti bylo po právní stránce vyhověno, ale na zámek se již nikdy nenastěhovala.

Roku 1951 byl znovu znárodněn,tentokrát komunistickým režimem.

Terezie Mensdorffová žila až do své smrti (1985) v nedalekých Postupicích. Její manžel František zemřel roku 1991. Protože byli bezdětní, zdědil nárok na Jemniště jejich synovec, Jan Bosko Sternberg (1936-2012). Do rukou Sternbegů se zámek s velkostatkem navrátil roku 1995.

Současným majitelem Jemniště je jeho syn Jiří, který se svou rodinou obývá levé křídlo zámku.